Náš děda

Kdybych našeho dědu neznala, řekla bych, že potřebuje odbornou pomoc. Jenže, děda se mnou absolutně nesouhlasí. Když jsem k němu přišla, byl oblečený do přiléhavého růžového trika, trubkových kalhot a přes ramena měl ledabyle přehozený moderní svetr. Koukala jsem a než jsem se stačila na cokoli zeptat, řekl mi, že to, že je v předčasném důchodu přece neznamená, že jeho život končí. Monolog končil slovy: „Mějte se tu pěkně, odjíždím na měsíc k moři“.

Kolem světa

Když se naši rozhodli, že si k výročí svatby dopřejí pořádný výlet, nás děti nenapadlo, že to pojmou až takhle z gruntu. Museli jsme se na dlouhou dobu rozloučit s hlídáním, když naše ratolesti onemocněly, vyzvedáváním ze školní družiny, ale i každonedělních společných obědů. Oba dva totiž nastoupili do důchodu a odjíždějí na cestu kolem světa. A kdy se vrátí? Na to nám nebyli schopni odpovědět. Prý až se jim bude chtít.

25. ledna 2018 by
Tags: | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Náš děda